Dobrý den paní Zubíčková, pane Stodůlka,

Srdečně Vás zdravím v novém roce ještě jednou a podávám zpětnou vazbu, že oči jsou stále bezvadné a fungují, jak jsem si ani nedokázal představit.
Vážený pane primáři, celý život jsem měl jeden velký sen jít studovat na Vojenskou školu. Mým handicapem byly oči. Pomalu jsem sen vzdával, ale nakonec podávám v březnu přihlášku na tuto školu. Vidím krásně a svět je najednou opravdu nějak prostě lepší. Chci tím vším říci, že Vám velice děkuji, že jste se mě ujal, že jste vyslyšeli nadaci Erudikon, která Vás požádala o pomoc pro mě. Víte, jaký problém považuji u sebe za ten nejpříjemnější? Když se ráno vzbudím a hledám brýle a jsem nervózní, kde jsou a pak najednou si uvědomím, že je nepotřebuji. Jsem Vám za to velice vděčný. Stejně tak paní Zubíčkové, která se mnou několikrát velice mile a trpělivě mluvila a byla mi oporou.

Přeji Vám, ať se daří a ještě jednou Vám děkuji za ten nejzásadnější krok k mému snu, kterým jsou mé zdravé oči.

V úctě Tomáš Němec, budoucí student Vojenské školy