Z emailu pana Jaroslava Růžičky:

S očima jsem měl problémy od narození, od čtyř let jsem nosil brýle a navíc šilhal. Averzi k fotografování jsem si vytvořil právě v té době… Jak bývalo zvykem, při foceni rodiče požadovali toporný postoj a obličej otočený proti slunci. Takže všechny fotografie, chválabohu jich moc není, mě zobrazují s dementním šklebem, způsobeným poměrně silnými čočkami – spojkami – umístěnými ve stejně dementní obrubě. Děti k sobě bývají často kruté, takže jsem slýchával různé nadávky, které zmiňovaly právě mé brýle. Mou odpovědí, tehdy hyperaktivního jedince, byla klukovská rvačka a následně rozbité brýle… Jako úsměvný rekord mohu uvést troje rozbité brýle během dvou týdnů…. Navíc jsem aktivně sportoval, při sportu jsem brýle nenosil – při fotbale se blbě s brýlemi hlavičkuje a při házené na brankovišti je to ještě horší…

Dalším pozoruhodným obdobím byla puberta a adolescence, brýle jako módní doplněk v té době moc nefrčely a málokterá dívka byla mým zjevem doplněným brýlemi unešená. Takže jsem brýle nenáviděl čím dál víc. Taky se musím přiznat k drobným podvodům, při lékařských prohlídkách, jak sportovních, tak k získání řidičského průkazu či pilotní licence, jsem odříkával nabiflovaná písmena ze zářící tabule: “L, PT, NAD, LFUC, ACVJDT…”

Zkoušel jsem kontaktní čočky, ale mé gramlavé prsty jen s velkými obtížemi dokázaly umístit čočku do oka, vyjmutí byl problém ještě větší… A taky jsem se dříve nechal vyšetřit k případné laserové korekci, nicméně mi takovýto zásah tehdy v Brně
nedoporučovali. No a teď mam „plastové“ oči od Vás. Před samotným zákrokem jsem mluvil s několika známými, kteří operaci absolvovali a úplně samozřejmě mluvili o Gemini jako o nejlepším místě, kde se nechali operovat a všichni tvrdili totéž – vidí výborně. Takže si zvykám na svět viděný bez brýlí… Nablízko vidím dobře, do dálky trosku hůř, ale to by se mělo spravit, aspoň tak to tvrdili všichni dotázaní. Ještě se mi občas stane, že ráno sahám po brýlích, které nemám, nebo si je chci podvědomě posunout po nose…

Jen je obrovská škoda, že se podobná operace neprováděla před 10, 30 nebo šedesáti lety. To bych si užil míň pohlavků za rozbité brýle, lepší sportovní výkony a těch úspěchů u zen co by bylo…. Ale aspoň že mě nebudou ukládat do truhly v brýlích! Budu atraktivnější mrtvola…

Co dodat nakonec? V Piešťanech na nádraží je plastika muže lámajícího berle. Kdybych byl sochařem, vytvořil bych svou sochu v životní velikosti s názvem “Šťastný muž, rozšlapávající brýle”, která by stála před Vaší klinikou…
Přeji vám moc a moc šťastných pacientů, kteří k Vám zavítali a následně ty brýle doma rozšlapali….