18.4.2024
Příčinou barvosleposti je vrozená porucha vnímání barev. Tato změna může souviset i některým onemocněním očí, například šedým zákalem nebo poruchou zrakového nervu.
Rozlišují se tři základní typy barvosleposti. Nejčastější je porucha vnímání červené a zelené barvy. O něco méně častou poruchou je vnímání žluté a modré barvy. Velice vzácně člověk nedokáže rozlišovat jednotlivé barvy vůbec.
Popsat jak vidí barvoslepý není jednoduché. „Pokud se jedná o úplnou barvoslepost, lze vidění připodobnit k pohledu na vybledlou fotografii. Lidem, jejichž zrak nedokáže rozlišovat mezi červenou a zelenou barvou, se například těžko sbírají jahody. V případě poruchy rozlišování mezi modrou a žlutou se může vlajka Švédska jevit poněkud fádní. Vnímání barev je ovšem velmi subjektivní záležitost. Není proto snadné detailněji popsat, jak se na svět lidé s poruchami vidění barev dívají,” vysvětlil oční chirurg Pavel Stodůlka.
Barvoslepost s sebou v běžném životě nese řadu komplikací. „Barvoslepí lidé mohou mít problémy už během školní docházky. Problematická je pro většinu z nich výtvarná výchova. Nesnáze ale mohou mít v zeměpise při rozpoznávání vlajek jednotlivých států nebo při hledání v mapách. V dospělém životě je to pak řada obtíží. Při zásadní barvosleposti, kdy člověk nerozezná základní signální barvy, jako jsou světla na semaforech, není možné vlastnit řidičské oprávnění,” doplnil Pavel Stodůlka.
K otestování této poruchy vidění se používají Ishiharovy obrázky. Jedná se o obrázek složený z několika barevných teček v různých velikostech, úkolem testovaného je přečíst číslo či písmeno.
